Unikněte do přírody

Máme za sebou 3. „herní sezonu“, 9 fungujících her, přes 400 prodejů a k dnešnímu dni 366 úspěšně absolvovaných a dokončených her.

Když vznikala naše první hra na Stachelbergu, nikdy by mě nenapadlo že se dopracujeme k takovému počtu. „Boj o československé pohraničí“ úspěšně prošlo nejvíc - 75 skupin.  Po dvou letech jsme se přes Prahu, Rokytnici, Františkovy Lázně a Čelákovice vrátili na Trutnovsko. Začínáme s prodejem naší poslední hry "Přízraky trutnovského bojiště".

Už dávno vím, že naše hry (šifrovací hry obecně) nejsou pro všechny. Ale až na velmi ojedinělé výjimky máme pozitivní odezvy.

Mé „výrobní tempo“ se zpomalilo, myslím, že k velké úlevě mého manžela, ale synovo: „Maminko, tu desátou bys měla dát…“ je velká výzva. Nápadů je víc než času a zajímavých míst ještě mnohem víc. 

Čekají nás teď dlouhé zimní večery, tak snad…uvidíme. 😊

Příspěvek na Blog – po čtyřech měsících 😊

Jako bychom ti to neříkali mami, po čtyřech měsících!!!

Co budeš psát?

Tak především to, že chystáme novou hru.

Vlastně už ji máme hotovou. Ale v reálu je v terénu nějak víc pěšin a pěšinek než v naší mapě. Testovací skupinky upozorňují na možnost bloudění. No, vzdávat to nebudeme. Bitva u Trutnova, jediná vyhraná bitva rakouské armády v Prusko-rakouské válce, si hru zaslouží. A trutnovské bojiště také. Tři výšiny - Chmelnice, Janský vrch a Šibeník – místa se spoustou pomníků a křížů, památníkem Ludwiga von Gablenze a Janskou kaplí, vyhlídkami na město i Krkonoše. Ještě jednou se tam vypravíme a pěšinky doplníme. A pak se s námi můžete přenést do historie a zjistit jak to je s „Přízraky trutnovského bojiště“. Hra vznikla tak trochu na objednávku a doufám, že se bude líbit. 

A druhý důvod pro píšu?

Protože mám velkou radost. Vrací se nám naši hráči. A to je nejvíc. A ano milé moje děti, opravdu se mi občas někdo ozve a řekne, že pročetl celé !! naše stránky, včetně Blogu, a že se mu líbí! 

Kamarádka Mirka: Ty pořád něco vymýšlíš. Ti čelákovičtí upíři, to by bylo téma na hru!

Já: Co? Jací upíři?

No u nás v Čelákovicích se kdysi našly kostry upírů.

Vůbec netuším, o co jde. Ale zní to zajímavě…

Samozřejmě mi to nedá.

Sedám k internetu a hledám. Opravdu. Je to tak. Upíry jsem našla.

Ale my děláme hry v přírodě, ne ve městě. A v Čelákovicích žádný příhodný lesopark není. Koukám na mapu. A najednou to vidím! Zelená plocha na sever od města. Les protkaný cestami. Vidím i turistické značení a naučnou stezku. Tam kde vede značka, jsou rozcestníky a naučné tabule, tam to umím. Tam se hra udělat dá. 😊

Ale ta plocha! Je obrovská. To by pěšky nešlo. Snad jedině na kole? Toho námětu je fakt škoda. A nakonec proč ne kolo?! 

A tak během zimy vzniká příběh. Kostry upírů jsou zároveň „kostrou“ příběhu. Je to jasné. Zločin a pátrání. Příběh inspirovaný mnoha přečtenými knihami pana spisovatele Vlastimila Vondrušky. A k tomu šifry a jako vždy něco málo poučných informací.

Jak dlouhou trasu? 25 km se zdá být optimální. Rozmístění stanovišť, tak aby se co 1 km neslézalo z kola. A „vychytávka“, díky které si celou hru snadno připevníte na řídítka, aby bylo vše stále po ruce. Terén? Na mapě vypadal v pohodě a v reálu mě nadchnul! Rovina. Lesní cesty (v létě tu bude příjemný stín), kratší úseky asfaltových cyklostezek a malou část trati tvoří silnice s minimálním provozem. Paráda i pro děti.

Tak co? Nechali jste se zlákat? 

Tohle je totiž jediná CYKLO-únikovka v okolí Prahy i celém Středočeském kraji!

Mimochodem našla jsem jenom další dvě cyklo-hry. Ty však probíhají skrz mobilní aplikaci. 

Takže nejspíš jediná svého druhu v Čechách! 😊

Syn: Mami, víš kolikátého je dnes?

No samozřejmě že vím.

A víš, jak je to dlouho od 1. května?

No a co jako??

No co bylo prvního května?

No to tedy nevím. Svátek práce.

Ale ještě něco…

Markéta má narozeniny.

To možná taky, ale hlavně jsi napsala tvůj poslední příspěvek na Blog. :D 

Jako bych to neříkal, že nebudeš mít co psát….

Jenže, když není co říct, tak je lepší mlčet. V tomto případě nepsat.

Už mám o čem psát :)

Já jsem tedy samozřejmě nemlčela. Jako vždy jsem mluvila o další naší hře. O nové hře v Klánovickém lese. A pracovala na ní.  A od června do srpna pak honila část svojí rodiny po lese, ve snaze zastihnout a vyfotit tajemné zjevení. 

A to nebylo vůbec jednoduché. 

Ke zjevení totiž dochází v části lesa mezi Horními Počernicemi, Klánovicemi a tratí. A to je poměrně frekventovaná oblast. Turisté, cyklisté, psi, děti a rybáři. Zkuste zde vyfotit dívku pocházející z 12. století, zjevující se v nepravidelných intervalech a na různých místech. Ale nám se to nakonec podařilo. Díky ochotě a obětavosti mé dcery. A díky tomu, že jsme se do lesa vypravily v opravdu brzkých ranních hodinách. Ale stálo to za to! Bylo krásné ráno. Vycházející slunce mezi stromy, rosa, klid a ... Čeká na vás. 

Deset míst, deset zjevení, deset fotografií, deset obálek. Vy můžete vyrazit klidně i odpoledne. Ale ten ranní les měl opravdu neuvěřitelné kouzlo. :)

Klánovický les je nejrozsáhlejším souvislým lesním komplexem na území Prahy. Je součástí přírodního parku Klánovice - Čihadla a má svoji bohatou historii. I o ní se dozvíte v naší nové hře Tajemství Klánovického lesa.

aneb mezigenerační spolupráce vítána.

Ano, přesně tak to je. 

Jde nám především o spolupráci. 

Nečekejte ale, že se budete někam přenášet, šplhat do výšek a podobně. Nic takového v našich hrách nenajdete. Co se týká fyzické zdatnosti, vzdálenost, kterou musíte ujít, je uvedena u každé hry. Terén pak odpovídá místu, do kterého je hra situována. V horách přeci jenom počítejte s určitým výšlapem do kopce.

Takže spolupráce bude hlavně v přemýšlení a v nápadech. A tady platí, že dobrý nápad nemusí dostat automaticky ten nejzkušenější a řekněme nejstarší člen týmu. Pro rodiče pak může být někdy zcela novým zážitkem, mnohdy překvapivým, že jejich dítko napadne řešení dříve, než je samotné. Jak zareagují, je pouze na nich. Mohou se samozřejmě tvářit, že jsou dávno v obraze. Anebo (si) pokorně připustí, že dětem (už) předali, co mohli.

Příběhy, šifry a úkoly jsou nastaveny tak, že náctileté děti se do hry určitě zapojí.

Zcela samostatně by ji pak mohly zvládnout absolvovat od 15 let.

A pak tu máme mladší děti. Pokud umí číst a počítat, můžete je k vyřešení šifer a úkolů vhodně nasměrovat. 

Ty ještě menší děti vám mohou pomoci s herním materiálem (je ho poměrně dost). S nesením mapy, otevíráním obálek, s hledáním a ztotožněním následujícího stanoviště. 

Se vším se dá pracovat, jen člověk musí chtít.

Od nás získáte herní balíček a pak už to zkrátka máte v rukou vy!

P.S. Pokud si nebudete vědět rady ani vy, dospělí, jsou tu ještě nápovědy. 😊 A ty vás k řešení vždy bezpečně dovedou.

Nebojte se (neúspěchu) a hurá do lesa!

Nikomu není příjemné, když se mu nedaří. Ale čím jsme starší, tím hůř svůj neúspěch neseme. Obáváme se předem a mnohdy úplně zbytečně.

Dokud jsme chodili do školy, většina z nás, sem tam nějakou tu horší známku dostala. Byli jsme zvyklí být zkoušeni. Nebylo to vždy příjemné, ne vždy se zadařilo. Ale patřilo to k věku.

Jako dospělé nás nikdo nezkouší. Odvykli jsme tomu stresu – „že budeme trapní“. Už se nám do něho nechce. (Teď smekám, před všemi, kteří i v hodně dospělém věku studují a absolvují zkoušky).

Při naší první „vnitřní únikovce“ jsem se nejvíc bála (já – děti ne), že budu za pitomce. Na té druhé, můj nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje, díky nesympatickému panu roommasterovi, ještě zesílil.

Většina kamarádů, kteří nám testují hry, do toho jdou s obavou „že to nedají“ a „budou za blbce“. Úplně zbytečně. Devadesát devět procent to dá na pohodu. (To jedno procento, si špatně přečte instrukce 😊.) Opět platí, čím dospělejší, tím větší obava.

Děti a teenageři nic neřeší, jdou do hry s chutí a prostě se baví.

Nebojte se! Nevidíme na vás. K dispozici máte nápovědy, a kolik jich využijete, je nám úplně jedno. Důležité je, zda si hru užijete.

Ten pocit, „že jste to dali“, pak stojí za to!

Tak je ZIMA a zima.

Byla bych ráda, aby naše hry byly zajímavou aktivitou v době kdy „není co dělat“ a samozřejmě kdykoli jindy, kdy se dá dělat všechno.

Když je zima bez sněhu je čas na naše hry. Samozřejmě je třeba se teple obléknout, vybavit se čajem a rukavicemi. Práce s tužkou není zcela ideální, mráz zalézá za nehty (nejdřív přemýšlejte, pak pište). Ale zase se pomocí tužky dá dobře otevřít obálka i v rukavicích. Doporučuji tašku, do které jednoduše odložíte použité obálky. A pevnou podložku A4 s klipem, ke které připevníte papír se šifrou. 

Když je ZIMA a napadne sníh záleží vždy na konkrétní hře, lokalitě a výšce sněhové pokrývky.

Když je ZIMA a jste v Rokytnici nad Jizerou, je tu „KRAKONOŠŮV KNOFLÍK“.

Tuto hru lze absolvovat i při vyšší sněhové pokrývce.

Je pro všechny, kdo by si rádi zpestřili procházku, nebojí se zimy, chtějí si dopřát zábavu a třeba se i dozvědět něco nového, nejen o Rokytnici. 

Syn: Mami, hlavně tam prosím tě nepiš – zábavu, spolupráci, zážitek.

Proč? Všude se to píše.

Tak to je snad každýmu jasný, ne? Tak je zbytečný to tam psát…

No, tak to máš asi pravdu, no. 

Motto

„Dobrodružství nikde nečeká.
Dobrodružství musíte mít v krvi!“

(z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny)

A to my máme. 😊
A máme ho dost i pro vás.

Jednoduše by se dalo říct, že domů vám přijde obálka s deseti obálkami a mapou. Ale to by bylo přece jenom trochu málo, ne?

1. Základní obálka – 25x35cm, v designu příběhu hry. Žádný příplatek za „dárkové balení“ to je samozřejmou součástí hry.

2. Úvod do děje – dopis nebo informace které navodí děj hry.

3. 10 obálek označených číselnými kódy. V každé je šifra, úkol nebo rébus.  V šifře odkaz na další stanoviště. Plus upřesňující údaj k dalšímu stanovišti

4. Mapa – každá je jiná (menší, větší, barevná nebo černobílá) podle všech trefíte do cíle.

5. Šifrovací klíč – pokud ve hře není, pak se obejdete bez něho.

6. Dárek– nebojte se, není v žádné schránce (nikdo nám/vám ho neukradne) a není to slevový kupon na další hru. Čeká na vás v poslední obálce. Každá hra obsahuje jeden dárek. (Více můžete zjistit v našich TIPECH)

7. Návod + bezpečnostní informace. A ještě jeden jednoduchý herní návod pro ty, co neradi čtou.

8. Tužka

9. Heslo + jméno – tak to je opravdu hodně důležité! Bez toho byste si nezahráli. Nepřihlásili byste se do hry, nevěděli byste, kterou obálku otevřít jako první. A nezměřili bychom vám čas. Díky němu také eventuálně můžete využít nápovědy. 

Děti: Cože, jakou jako formu? Jako že chodíš běhat nebo co?

Ne, jako že všechny naše hry mají stejnou fazónu.

No, tak to jsi tomu pomohla…

No tak, jako že ty hry mají stejný řád, pravidla a tak. A i když je každá hra jiná, má jiný příběh a tak, v něčem se všechny podobají.

No dobře. No tak to je fakt, no…

Mám ráda fantazii ale i řád. První hra vznikla úplně spontánně. Ale jakmile se ukázalo, že moje fantazie začíná nabírat na obrátkách, bylo jasné, že si musím (a chci) stanovit určitá pravidla.

1.Všimli jste si, že na webových stránkách má každá naše hra svoje barvy?

2. Hlavní obálka – měla by lákat k otevření, každá má originální výtvarný design.

3. Příběh -  každou hrou prochází dějová linka. Obálky, respektive vyřešené šifry, vás posunou v ději i v terénu.

4. Mapa -  měla by vás vybízet vydat se na cestu.

5. Šifry, úkoly a rébusy –  ty by vám měly (přiměřeně) zamotat hlavu.

6. Každá hra je na zajímavém místě = každé místo je zajímavé = na každém místě najdeme něco zajímavého. Vždy se snažíme o propojení místa, šifer i příběhu.

7. Žádné poučování. Přesto doufám, že se jen tak mimochodem, sem tam a hodně nenápadně, při šifrování i něco maličko dozvíte.

8. V desáté obálce na vás čeká dárek – měl by vás potěšit a „drží webové barvy“.

9. Na konci přidáváme doplňující informace. Něco málo ke hře, k místu, k historii apod.

10. Musí nás to bavit a doufáme, že to bude bavit i vás.

1. Hrajete-li na místě které neznáte, poznáte nové místo.

2. Hrajete-li v místě které znáte, zpestříte si známou procházku novým příběhem.

3. Vrátíte se do dětství zahrajete si bojovku.  (Pokud jste ji nikdy nehráli, můžete to vyzkoušet.)

4. Jedinečná příležitost zahrát si bojovku společně s dětmi. (Děti si zahrají bez vás na táboře.)

5. Máte důvod zvednout děti od PC a od mobilu. Máte pro ně  atraktivní program v přírodě.

6. Procvičíte si mozek, dospělí i děti.

7. Užijete si spolupráci v rodině. Obálky, papíry, mapa, šifry – hodí se každá ruka, o hlavě ani nemluvě.

8. Hry můžete využít i jako firemní teambuilding.

9. Máte nápad na originální dárek.

10. I v době mimořádných vládních opatřeních prostě uniknete do přírody.

Rozhodla jsem se, že začnu psát blog

Děti: Pro Boha mami, PROČ?!

1. Abych všem vysvětlila, PROČ by měli naše hry vyzkoušet.

No to teda nevím, kdo to bude číst.

Já taky ne, ale třeba se někdo najde.

2. Tak alespoň zatraktivním naše stránky

Mami, vždyť na ně skoro nikdo nechodí.

Ale tak občas jo.

3. Budu ho psát pro ty, co rádi čtou a chtějí se dozvědět víc.

Dneska už nikdo nečte.

4. Když budu o hrách psát, nebudu o nich tolik doma mluvit.

 Jó? Tak to by bylo fajn! Mluvíš o nich pořád!

Tak vidíš.

Ale budeš mluvit o blogu….

To nevylučuju.

5. Většina podobných stránek má blog

No a co tam píšou?

Ježíš, já nevím. Musím se podívat. Někdo šifry, někdo nějaké informace asi….

Panebože…. Matko.

6. Třeba díky blogu zjistím, jestli naše stránky někdo navštěvuje.

No to určitě.

7. Nemůžu v noci spát, takže budu psát.

8. Doba je zlá, bude to terapie.

9. Proč nezkusit něco nového.

Původně jsem chtěla mít 10 bodů, ale poslední  jsem prostě nevymyslela.

Děti mám už velké a jsou moc fajn. Co se týká vymýšlení her, tak mi celkem dost fandí.

Jenže…

Nápad přišel v období jarní karantény a mě to „chytlo“ natolik, že doma pořád mluvím o hrách. Neustále nějakou vymýšlím, tvořím, plánuji.  A tak těm mým milým spolubydlícím už tak trochu lezu na nervy. 😊

PS Jestli to tedy někdo čtěte, tak mi prosím napište.

Budu vážně ráda, budu mile překvapená, a hlavně budu moct „usadit“ svoje děti! 😊